SABATON - The Art of War

2008 Black Lodge Records

Power metalová squadra SABATON ovládaná vojenskými konflikty a válečnými potyčkami vypustila letos do světa svou novou tajnou zbraň nazvanou "The Art of War", na které oživila převážně tématiku druhé světové války. Příznačná velkolepost a majestátnost vede skupinu stále vpřed, což už dokázala i na předešlém, dva roky starém albu "Attero Dominatus". Samotný SABATON, čerpající snad ze všech heavymetalových odrůd, dokazuje světu, že hymnické a hrdinské melodie, jež do žánru protlačili otcové a králové metalu MANOWAR, stále žijí a mají co nabídnout. Po prvním poslechu je nadmíru jasné, že skupina pochází ze severu. Tradiční skandinávské metalové postupy prostupují skladbami jako pověstná červená nit a smícháním se špetkou klasického německého power metalu máme na světě pravou tvář SABATONU. Svou pomocnou ruku během tvoření díla přiložil také metalový guru Peter Tägtgren (PAIN), což už je samo o sobě známka, která by měla hovořit o jisté úrovni. Ano, "The Art of War" je producentsky vysoce kvalitní a energické dílo, skoro až vypiplané do největšího detailu. Místy mohutné aranže dokáži zanechnat pocit hrůzy a pokory, ovšem celkový obsah díla pokulhává malinko pozadu.

V konečném znění vystupuje z řady jen hrstka skladeb, celkově se hudba jeví jako ucelená jednotka pěšáků, kde jedinečnost postrádá smysl. V několika titulech se také objevuje ženský hlas mluvící k nám jako by z povzdálí, jako by jste zrovna hráli nějakou PC strategii. Hned úvodní "Sun Tzu Says" bych si dokázal hravě představit jako intro moderní počítačové mašinérie. A při následující divoké jízdě "Ghost Division" je zřetelně slyšet zásah Peterovy produkce a prostředí jeho studia Abyss. Zvuk kytar je tu jasně zpečetěn a zalit do typického hutného painovského aroma. Samozřejmě nesmí chybět všelijaké bojové pokřiky a melodie. Jak už jsem nastínil, hledat na desce něco novátorského či objevného, by bylo nejspíš ztrátou času. Většina skladeb se houpe v tradičním power metalovém korýtku, v němž se nuance dají zaznamenat jen zřídkakdy. Ne zas tolik překvapivě na nás v písni "Union (Slopes Of St. Benedict)" vystrčí své rohy houslový doprovod, jehož zakomponování se tu samoúčelné nabízelo. V úvodu "The Price of a Mile" se zase objevuje již tolik ohraný riff alá "Kashmir". Největší stopy pak ve mně dokázaly zanechat snad jenom titulní "The Art of War" a předposlední "Firestorm" s břitkými až strojovými riffy citlivě skloubenými s celkovou melodikou.

V sedmé skladbě "Cliffs of Gallipoli" kapela připravila jednu perličku. Vzpomínku na legendární SAVATAGE a jejich "Gutter Bullet" SABATON v této písni oživili do takřka nadlidských rozměrů a to podle mě hodně nešťastně. Nechci tyto válečné bojovníky obvinit z plagiátorství či opisu, avšak jenom málo soudný člověk by mohl neříct, že "Cliffs of Gallipoli" stojí na dost mohutném gutterbulletovském základu. Těžko říct, jestli SABATON spoléhali na letitý prach, který skladbu bratrů Olivových zavál do historie, ovšem inspirace SAVATAGE je tu cítit snad v každé notě. Věřme, že tahle skutečnost byla podmíněna snahou zachytit větší načančanost a bombastičnost, s jakou byl "Gutter Bullet" stvořen.

Věřím, že pro militaristické nadšence může být "The Art of War" hodně zajímavý počin a dokážu si představit silnou scénickou atmosféru koncertů s patřičnými rekvizitami, která může zanechat silný zážitek. Při samotném poslechu ve mě ale zůstává pouze pocit monotónnosti a malé zaslepenosti. Na druhou stranu nelze zatracovat sílu mohutných sborových popěvků, majestátných klávesových aranží a válečných textů propěchovaných pocity vojáků přímo z centra válečné vřavy, které dělají SABATON tím, čím jsou. Zapomenout nesmíme ani na občasný vzdor žánrové rutině.